Červenec 2018

Štve mě to...

Včera v 7:00 | Natálie Kokotková
Taky vás štvou některé názory dospělých lidí?
Můj názor je takový, že někteří dospělí se chovají mnohem více jako děti než my, vůbec nechápu, kdo vymyslel, že do 18 jste nedospělý a potom jste dospělý a můžete dělat mnohem více věcí než předtím.
Jsou lidé, kteří jsou nedospělí celý život a potom jsou tady děti, které musely dospět daleko dříve.
Nejsem dospělá a ještě ani nechci být, ale přece nejsem ani dítě, dokážu přemýšlet a rozhodnout, co pro mě není dobré, dokážu říct, když se mi něco nelíbí a mám na věci svůj vlastní názor, který není vždycky nejlepší, ale je můj.
Myslím, že nikdo nezodpovědný a nedospělý mi nemůže říct, že jsem dítě, ale měl by si uvědomit jakým jde příkladem.
Taky bych chtěla poděkovatsvým rodičům, protože mi věří a nechovají se ke mně ja k dítěti.
Vím, že jednou taky dospěju a budu zodpovědná za spoustu věcí, ale ani do té doby mi dospělý člověk nemůže říct, že jsem nic nedokázala.

Sebevědomí

Pátek v 7:00 | Natálie Kokotková
Je těžké najít ten zlatý střed, kdy víte, že stojíte pevně oběma nohama na zemi a můžete v klidu říct, že se nepodceňujete, ani nepřeceňujete.
Jde vůbec ten zlatý střed najít?
Z mého pohledu, vždy budou lidé s velkým egem a naopak ta šedá káčátka, ale už si neuvědomujeme jednu věc, že z každého káčátka vyroste elegantní labuť.
Co se ale stane s lidmi, co mají velké ego?
Spousta nezodpovězených otázek, na které neumím odpovědět.
A co moje sebevědomí?
Odpověď je jednoduchá, mám strach, protože nechci být šedé káčátko ani mít přehnaně velké sebevědomí.
Z mého pohledu moje sebevědomí není moc velké, ale mě stačí.
Zamyslete se nad sebou a nebojte ze sebe udělat krásnou labuť, upřímně nevím, co bych měla napsat lidem s velkým sebevědomím, možná si uvědomíte, jak moc jste křehcí až příjdete o všechny přátele, možná si uvědomíte, že na světě je hodně mnohem hezčích věcí než vaše ego a nebo taky ne.

Těší mě

9. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Ahoj napadlo mě, že by jsi mě rád/a více poznal/a většinou ti, kdo čtou můj blog mě znají, ale jsou tu i další.
Jmenuji se Natálie, ale to určitě víš je mi 15 let, měřím pouhých 146cm, jsem blondýna a nestydím se za to.
Mám ráda spoustu věcí, patří mezi ně čtení knih, kreslení, tančení, samozřejmě psaní, hudba, jídlo a konečně rodina.
Kdyby jste se zeptali mých kamarádů, řekli by vám, že moc křičím, když mluvím, což je pravda a tímto se jim omlouvám, pořád se směju, ale vím, kdy je nejlepší přestat, taky se chci omluvit za chyby, kterých je tady na blogu určitě spoustu, ale naštěstí jsem jen člověk, který dělá chyby.
Jsem spíše introvert.
Kdyby jsi mě chtěl/a najít někde jinde, tak mám instagram (natalie_kokotkova_).
Moc děkuji, že jsi tohle přečetl/a, dokazujete mi, že vás moje články baví a za to jsem moc ráda a vážím si toho.

Je to v nás

5. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Tento článek je asi ten, který jsem se bála nejvíce vydat, protože jsem se bála, že mě spoustu lidí nepochopí, tak budu doufat, že si to nějak přeberete a bude se vám líbit.

Určitě vás zajímalo, proč zrovna tento název (Je to v nás), kdyby jste se mě zeptali, když mě to napadlo, asi bych řekla, že nevím, ale teď v tom vidím něco hlubšího, protože nevím, co je TO, ale vím, že každý z nás si pod tím představí něco jiného.
Já si pod tím představím důvěru, přátelství nekonečno, i pod tímto slovem si představíme každý něco jiného (já si představím nekonečno zážitků, vzpomínek, slov), protože nikdo z nás neví, jak nekonečno vypadá, možná jako vesmír, možná prostě jen jako ležatá osmička, ale jedno vím určitě a to, že TO hledáme všichni jen každý jinak.
Proč bychom jinak tady na tom světě byli, myslím že všichni na tomto světě máme v sobě nějaké poslání, musíme ho jenom najít, což se píše jednoduše, protože ani já nevím, jestli jsem ho už našla nebo jestli ho někdy najdu.
Nejdůležitější podle mě je to nikdy nevzdávat a věřit.

Dokonalost

1. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Občas si připadám škaredá a někdy krásná i takové dny jsou, protože nikdo z nás není dokonalý a to je dobře, protože si to zkuste představit všichni by byli perfektní je to jednoduše blbost, nejsem dokonalá, ale to neznamená, že se nemám ráda, protože i když nemám dokonalý hlas nebo vlasy neznamená to, že nejsem hezká, každý z nás je hezký svým zvláštním způsobem.
Myslím, že lidé hledají zbytečně moc dokonalosti a neumí v nedokonalosti najít tu krásu, která lidi dělá dokonalými, takže nemusíte mít vždy perfektní fotky, vlasy, tělo nebo cokoli dalšího vás napadne, protože pak už by jste to nebyli vy, ale vaše vyumělkovaná představa toho jací by jste měli být.
Já si dokonalost představuju jako takové ty chvíle, kdy se bezmyšlenkovitě smějete a je vám jedno jak u toho vypadáte, protože jediné na co se v tu chvíli soustředíte je nepočůrat se smíchy.