Červenec 2018

Slova

31. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Je jich hodně
Množí se mi v hlavě
Slova, věty, texty
Píšu je na papír
Večer před spaním
Potom spím, někdy sním
Slova, vzpomínky, lidi
přichází a odchází
Jen tak zmizí
Pryč
Nevím kam, ale už se nevrátí
Zpět do paměti

Prázdno

29. července 2018 v 8:13 | Natálie Kokotková
  Je ve mně a nechci,
aby ve mně bylo
Bojím se
Prázdno
Tma, nic
Chci žít, ne se topit
Lásku v srdci nosit
Za odpuštění prosit
Prázdno zase odejde
Jen jeden nádech a krok udělám
Jsi na to sám?
Přestaň se bát
Musíš vstát, ne to vzdát
Půjde to
Zvládneme to

Život

29. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
                       Vážně je takový jaký si ho uděláš?
                      Mám pocit, že se v něm jen motáš.
                                   Moc mluvíš a nepřemýšlíš.
                                Nechceš to přiznat, bojíš se.
Život je sen chceš ho snít, ale nechceš se probudit.
           Realita bolí jako rána holí, chceš ať tě skolí.
                                          Chci se mýlit a ty sílit.
                           Život je na nic a přece chceš víc.

Jsem rozmazlená

22. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Mám takový pocit, že každý z nás je nějakým způsobem rozmazlený, teda hlavně naše generace, nedokážeme si představit život bez internetu, mobilu, sociálních sítí a dalších.
Přitom ticho, příroda má takové kouzlo.
Nechci nikoho urazit, protože to mám stejně nedokážu si představit svůj život bez mobilu, ale nedokážu si ho představit ani bez ticha a dobré knihy, hudby, miluju hudbu jsem ten typ, co dokáže poslouchat vážně všechno, kromě dechovky a některých vážně špatných písniček i na mě.
Občas si, ale říkám, že naše generace zase není špatná, když se koukám na dnešní děti, připadá mi jako by si lidé pořizovali děti, jen protože by se to mělo a potom se těm dětem dostatečně nevěnují.
Možná je to jen můj názor, každý máme nějaký, ale děsím se toho, že bych mohla mít pravdu.

Štve mě to...

17. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Taky vás štvou některé názory dospělých lidí?
Můj názor je takový, že někteří dospělí se chovají mnohem více jako děti než my, vůbec nechápu, kdo vymyslel, že do 18 jste nedospělý a potom jste dospělý a můžete dělat mnohem více věcí než předtím.
Jsou lidé, kteří jsou nedospělí celý život a potom jsou tady děti, které musely dospět daleko dříve.
Nejsem dospělá a ještě ani nechci být, ale přece nejsem ani dítě, dokážu přemýšlet a rozhodnout, co pro mě není dobré, dokážu říct, když se mi něco nelíbí a mám na věci svůj vlastní názor, který není vždycky nejlepší, ale je můj.
Myslím, že nikdo nezodpovědný a nedospělý mi nemůže říct, že jsem dítě, ale měl by si uvědomit jakým jde příkladem.
Taky bych chtěla poděkovatsvým rodičům, protože mi věří a nechovají se ke mně ja k dítěti.
Vím, že jednou taky dospěju a budu zodpovědná za spoustu věcí, ale ani do té doby mi dospělý člověk nemůže říct, že jsem nic nedokázala.

Sebevědomí

13. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Je těžké najít ten zlatý střed, kdy víte, že stojíte pevně oběma nohama na zemi a můžete v klidu říct, že se nepodceňujete, ani nepřeceňujete.
Jde vůbec ten zlatý střed najít?
Z mého pohledu, vždy budou lidé s velkým egem a naopak ta šedá káčátka, ale už si neuvědomujeme jednu věc, že z každého káčátka vyroste elegantní labuť.
Co se ale stane s lidmi, co mají velké ego?
Spousta nezodpovězených otázek, na které neumím odpovědět.
A co moje sebevědomí?
Odpověď je jednoduchá, mám strach, protože nechci být šedé káčátko ani mít přehnaně velké sebevědomí.
Z mého pohledu moje sebevědomí není moc velké, ale mě stačí.
Zamyslete se nad sebou a nebojte ze sebe udělat krásnou labuť, upřímně nevím, co bych měla napsat lidem s velkým sebevědomím, možná si uvědomíte, jak moc jste křehcí až příjdete o všechny přátele, možná si uvědomíte, že na světě je hodně mnohem hezčích věcí než vaše ego a nebo taky ne.

Těší mě

9. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Ahoj napadlo mě, že by jsi mě rád/a více poznal/a většinou ti, kdo čtou můj blog mě znají, ale jsou tu i další.
Jmenuji se Natálie, ale to určitě víš je mi 15 let, měřím pouhých 146cm, jsem blondýna a nestydím se za to.
Mám ráda spoustu věcí, patří mezi ně čtení knih, kreslení, tančení, samozřejmě psaní, hudba, jídlo a konečně rodina.
Kdyby jste se zeptali mých kamarádů, řekli by vám, že moc křičím, když mluvím, což je pravda a tímto se jim omlouvám, pořád se směju, ale vím, kdy je nejlepší přestat, taky se chci omluvit za chyby, kterých je tady na blogu určitě spoustu, ale naštěstí jsem jen člověk, který dělá chyby.
Jsem spíše introvert.
Kdyby jsi mě chtěl/a najít někde jinde, tak mám instagram (natalie_kokotkova_).
Moc děkuji, že jsi tohle přečetl/a, dokazujete mi, že vás moje články baví a za to jsem moc ráda a vážím si toho.

Je to v nás

5. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Tento článek je asi ten, který jsem se bála nejvíce vydat, protože jsem se bála, že mě spoustu lidí nepochopí, tak budu doufat, že si to nějak přeberete a bude se vám líbit.

Určitě vás zajímalo, proč zrovna tento název (Je to v nás), kdyby jste se mě zeptali, když mě to napadlo, asi bych řekla, že nevím, ale teď v tom vidím něco hlubšího, protože nevím, co je TO, ale vím, že každý z nás si pod tím představí něco jiného.
Já si pod tím představím důvěru, přátelství nekonečno, i pod tímto slovem si představíme každý něco jiného (já si představím nekonečno zážitků, vzpomínek, slov), protože nikdo z nás neví, jak nekonečno vypadá, možná jako vesmír, možná prostě jen jako ležatá osmička, ale jedno vím určitě a to, že TO hledáme všichni jen každý jinak.
Proč bychom jinak tady na tom světě byli, myslím že všichni na tomto světě máme v sobě nějaké poslání, musíme ho jenom najít, což se píše jednoduše, protože ani já nevím, jestli jsem ho už našla nebo jestli ho někdy najdu.
Nejdůležitější podle mě je to nikdy nevzdávat a věřit.

Dokonalost

1. července 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Občas si připadám škaredá a někdy krásná i takové dny jsou, protože nikdo z nás není dokonalý a to je dobře, protože si to zkuste představit všichni by byli perfektní je to jednoduše blbost, nejsem dokonalá, ale to neznamená, že se nemám ráda, protože i když nemám dokonalý hlas nebo vlasy neznamená to, že nejsem hezká, každý z nás je hezký svým zvláštním způsobem.
Myslím, že lidé hledají zbytečně moc dokonalosti a neumí v nedokonalosti najít tu krásu, která lidi dělá dokonalými, takže nemusíte mít vždy perfektní fotky, vlasy, tělo nebo cokoli dalšího vás napadne, protože pak už by jste to nebyli vy, ale vaše vyumělkovaná představa toho jací by jste měli být.
Já si dokonalost představuju jako takové ty chvíle, kdy se bezmyšlenkovitě smějete a je vám jedno jak u toho vypadáte, protože jediné na co se v tu chvíli soustředíte je nepočůrat se smíchy.