Červen 2018

Pocity

26. června 2018 v 16:42 | Natálie Kokotková
Někdy mám v sobě tolik různých pocitů, že nevím jestli je to všechno možné a připadám si trochu jako blázen, stále přemýšlím jestli je to dobře všechny v sobě dusit a nejspíš vím, že to nemá smysl, takže když se mi chce brečet nebo smát, i když k tomu nemám žádný důvod nemyslím si, že je to zle prostě brečím nebo se směju.
Dusit v sobě cokoli je špatně, protože když se nějak cítíte buď za to můžete vy nebo vaše okolí, které je většinou negativní a když se vám to nelíbí tak to změňte.
Já jsem se naučila jednu věc a to je udělat kolem sebe neviditelnou bublinu, o které vím jen já a pouštím do ní jen lidi, kterým stoprocentně věřím ostatní jde okolo bubliny.
Moje nejlepší kamarádka, která stoprocentně patří do bubliny mi jednou říkala, že naši někteří spulužáci si stěžovali, že jsem moc uzavřená do sebe, což vůbec není pravda jen nepatří do bubliny a já nemám potřebu je tam pustit, když si nerozumíme. Nejsem oblíbená a vůbec mi to nevadí, protože jsem se stím prostě srovnala, myslím že si hodně lidí o mně udělalo obrázek aniž by mě poznali, ale já se za poslední dobu změnila srovnala jsem si spoutu věcí uvnitř sebe a přestala jsem se schovávat za úsměv, když mi není dobře, a proto jsem teď naprosto vyrovnaná a šťastná.

Ve vlastní pasti

18. června 2018 v 19:27
Já osobně si to představuju tak, že jste se do té situace dostali nějak sami, nechtěli jste to a teď nevíte jak z té pasti ven. Napadl mě příklad, když je člověk závislý na alkoholu nebo drogách jste v pasti a sami si to ani neuvědomujete, ale je to vaše past.
Dále jak se můžete dostat do vlastní pasti je lhaním s tím mám větší skušenost, bohudík ne zase tak velkou, protože jsem ve svém životě lhala jen párkrát, ale vím jak se do toho můžete slušně zamotat.
Myslím, že do vlastní pasti se taky můžete dostat, když máte nějaké psychické problémy, nevím možná je to jen můj názor a není to tak.
Bohužel je mi jen 15 let, takže s tím nemám skušenost (za to jsem samozřejmě ráda), ale toto téma mi přišlo zajímavé a chtěla jsem napsat pár slov.

Mých pět nej

2. června 2018 v 10:19
Mých pět nej knih

Všechny malé zázraky je kniha od spisovatelky Jennipher Niven, kniha je o dvou mladých lidech, kteří se navzájem poznávají. Příběh je psaný takovou zvláštní čtivou formou, ale ten konec jsem apsolutně nečekala, docela dlouhou dobu po dočtení jsem nad tím ještě přemýšlela i přes to všechno patří tato knihy do mých nej pět.

Další kniha, která sem určitě patří je snad všemi známá kniha Johna Greena Hvězdy nám nepřály tuto knihu jsem po pravdě četla 3x, mám ráda tento příběh je to smutné, ale přitom vtipné, i přes to že jsem ji četla už víckrát se k ní určitě ještě vrátím.

Kniha, která není jako 2 předchozí se jmenuje Šest vran od spisovatelky Leigh Bardugo. Kniha je fantasy docela těžká na popisování, musíte si ji přečíst,jediná nevýhoda je, že má 2 díly a druhý ještě nevyšel.

Tíhu vesmíru napsala stejná spisovatelka jako Všechny malé zázraky, ale já ji sem musela dát, i přes to, že tyto knihy jsou od sebe něčím důležitým odlišné jsem v ní viděla ten stejný styl psaní, kterým mě tato spisovatelka stále udivuje a hned jsem si ji zamilovala.

Poslední kniha je thriller Za zavřenými dveřmi líbilo se mi na ní, jak byla napínavá, jak se střídala minulost a přítomnost, četlo se mi to moc dobře, možná až moc rychle.

Tak tohle je mých nej pět knih,doufám, že jsem nějak pomohla, klidně mi napište nějakou vaši oblíbenou knihu a já si ji přečtu.