Vnímání

16. září 2018 v 8:00 | Natálie Kokotková
Už nějakou dobu přemýšlím, co vlastně pro mě znamená, když se řekne vnímání. Mám takový pocit, že spouta lidí to bere jako úplně obyčejnou věc. Já to beru trochu jako zázrak a chtěla bych, aby jste si uvědomili, že to není obyčejná věc, chci aby jste si uvědomili, že nikdy vás nikdo ve vašem životě nebude vnímat, jak se vnímáte vy sami, nikdo vám nebude rozumnět, tak jak si rozumíte vy sami, taky by jste si měli uvědomit, to že nikdo jiný nikdy nebude vnímat stejně jako vy lidi okolo vás. Důležité je, aby jste vnímání nebrali jako, co si o někom myslíte, protože vnímání je spíše o tom jaký člověk je uvnitř, jaký mám na tu osobu názor je zase věc druhá. Chtěla jsem, aby tento článek nebyl jen ze mě a proto jsem si vymyslela takový experiment. Zapojile jsem do něj svou sestru (Ester), kamarádku (Klárku) a samozdřejmě sebe. Experiment je úplně jednoduchý poprosila jsem je, aby napsaly, jak vnímají sebe, mě a jak se vnímají navzájem.(Chtěla bych jen podotknou, že jsem ani jedné z nich s ničím nepomáhala, jen jsem chtěla, aby to bylo upřímné.)

Natálie

  1. Sebe vnímám jako přátelskou trochu trhlou a tichou, když mám okolo sebe více cizích lidí. Z máho pohledu jsem introvert. Život se snažím brát jako dar, který může klidně na druhý den skončit, a proto si ho snažím vážit, občas jsem i naštvaná a smutná a nejradší bych všechno poslala na druhou stranu světa a zůstala sama. Vnímám se jako člověk, který dokáže dobře předstírat, že jsem v pohodě i když mi není vůbec dobře. Jinak se vnímám jako klidnou osobu z hlediska, že abych se na někoho naštvala musí to být hodně vážné, jinak jsem veliký streser.
  2. Ester vnímám jako svou malou sestřičku, kterou bych měla chránit, ale v mnoha věcech je to naopak. Ester vnímám jako svůj úplný opak, ale patříme k sobě jako den a noc. Ester je vtipná a bojácná, ale občas sebou nechává zametat, z mého pohledu hlavně svýma kamarádka, když byla mladší (1-2 dozadu) často mi doma plakala, že nemá kamarádky, a že ony se s ní nechtějí bavit. Jednodušeji se baví se všema, ale ony mají vždy tu lepší kamarádku a Ester zůstane sama. Po pravdě jsem tohle nikdy nechápala, asi z toho důvodu, že já měla vždy jen 1 kamarádku, která mi stačila a Ester jich měla spousty, ale přitom žádnou, jestli chápete.
  3. S Klárou se znám přes 4 roky, myslím že jsme se začaly bavit hned od začátku, proto napíšu jak jsem jí vnímala na začátku a jak jí vnímám dneska. Na začátku jsem jí vnímala trochu jako holku, co je modelka, protože byla, ale rychle jsem poznala, že není taková, jak jsem jí vnímala, (tohle jsem jí nikdy neřekla, doufám, že se nebude zlobit, až to bude číst). Ve skutečnosti je citlivá, trochu větší upovídaný blázen, ale to mám taky ráda. Je s ní sranda, vnímám ji jako velice chytrou holku. Upřímně nesouhlásím s jejím přístupem ke své vlastní osobě, tak jsem zjedavá, co o sobě napsala. Kláru vnímám jako svou druhou sestru, které můžu říct vážně vše, protože jsme si tak dokonale sedly do noty.

Ester

  1. Sice nevím, proč se ptáš na tak dementní otázku, ale tak okay. Vnímám se jako nejvtipnější článek rodiny. Jsem dost člověk, kterému se dá lehce věřit, což znammená, že umím dobře lhát. Vnímám se jako velkou pesimistku, a co sebou nosím a nechci to nosit je tréma. Když něco chci, tak za každou cenu o to bojuju. Jsem dost obklopena lidmi, to znamená, že se semnou baví někdy až moc lidí, ale nemám jednu kamarádku jako tu nejlepší a vždy, když se ve škole nějak rozděluje do dvojic zůstanu nakonec sama. Vnímám se jako člověk, co miluje adrenalin je to jako droga. Poslední, co tady napíšu je telefonní číslo 704 395 232. Ptáte se proč? Neříkala jsem, že se mi snadno uvěří? (Není pravé).
  2. Naty a to je kdo? Vnímám ji jako osobu, která není vtipná, ale to nevadí aspoň se doplňujeme. Má ráda knihy. Naty vnímám jako citlivou. Nejvíce mám ráda, že rozumí mému humoru a směje se každé volovině, kterou vymyslím. Vždy mi se vším dokazála pomoct. Naty vnímám jako osobu, které můžu věřit a mám ji moc ráda. Nejvíce mě štve, že jde na záchod, kdy chci i já, asi jsme propojené, ale je to strašné.
  3. Klárku jsem vždycky vnímala jako kamarádku mojí sestry, ale teď ji mám ráda, protože je skvěle trhlá a šílená. Člověk se s ní často směje, kdyby jsme s Klárou byly častěji, tak by Naty z nás dvou drblo. Klárka je velmi chytrá, což je dobré mít chytré kamyrády. Od jisté doby se spolu s Klárou bavíme, trošku mě mrzí, že jsme se neskamarádily více. Jinak ji vmímám jako skvělou holku a zábavnou. Jsem zvědavá, co jsi napsala o mně. Abych nezapomněla, kdy bude to rande? Pac a pusu.

Klára

  1. Vnímám se jako holka, co neví, co chce od života, snaží se být ve všem dobrá, respektive chci být nejlepší. Bojím se a to hodně, hraji silnou holku, ale nejsem jí. Jsem chytrá, ale hloupá. Jsem svá nezáleží mi na názoru ostatních. Vnímám se jako holka, co se snaží být milá a snaží se chovat podle slušnosti, často hledám složitosti, kde nejsou. Připadá mi, že tohle tělo mi vůbec nepatří. Vnímám se jako člověk, co má bůjnou fantazii.
  2. Naty vnímám jako jedinou kamarádku, které můžu říct cokoliv, ale když jde o kluky nezná se. Naty vnímám jako holku, co chce v životě něco dokázat, mluví ovšem na rovinu (smrt). Je to sluníčko mezi mráčky a mráček mezi sluníčky. Bojí se cizích osob. Někdy je ukecaná, někdy uzavřená. Není princezna, ani voják, ani blbá kráva. Umí uznat svojí chybu. Je opak Ester. Naty vnímám jako chytré malé děvče a normální holku.
  3. První slovo, co mě napadne je nevím, nejspíš Ester vnímám jako malou a ukecanou. Neuvědomuje si své hodnoty, má velkou budoucnost před sebou, občas působí, že se přetvařuje a umí si prosadit svůj názor. Vnímám ji jako silnou, milou, bláznivou, malou blondýnku, potřebuje kluka, neuznává své chyby, je úplný opak Naty. Ester vnímám jako skvělou a laskavou holku.
 

Čím mi je hudba?

31. srpna 2018 v 8:00 | Natálie Kokotková
Hudba je pro mě jako kamarád, který je tady vždycky, když ho potřebuju, na nic se neptá, jen hraje, když je mi smutno nebo naopak, když jsem veselá a chce se mi tančit.
Miluju se zaposlouchávat do textů a jen tak být.
Teď přemýšlím, že bez hudby bych nic nenapsala ať už jsou to články nebo krátké texty, vždy něco poslouchám, abych se mohla lépe ztrati ve slovech.
Líbí se mi představa, že nám autor písničky chce něco předat textem a emocemi, které do té písničky vloží.
Jen tak i teď, když píšu tohle mám v uších sluchátka.
Jestli vám někdy přišlo, že je ve článcích zmatek nebo, že je to moc spřeházené, tak je to trochu schválně, protože to tak mám ráda, pokud jste si ničeho nevšimli možná jste nečetli pozorně, ale to nevadí pro mě je to lepší.

Znova

28. srpna 2018 v 8:00 | Natálie Kokotková
Občas chci křičet
z plných plic
Stejně mi zbyde jen brečet
a nemít nic,
ale nevzdávám se
Chci bojovat
Proto zvedám se
Chci vše sundat
a začít znova
 


Konec

24. srpna 2018 v 8:00
Řekla bych, že každý z nás má tu černou stranu myšlenek, takouvou to smutnou, možná depresivní, bohužel nemůžeme být všichni pořád jenom vysmátí, občas mi je smutno a vydím všechno negativně, ale myslím, že je důležité mít v tom rovnováhu, chci říct, že nemám deprese a nikdy jsem je neměla, ale to neznamená, že na mě občas nespadne smutek a vydím všechno černě.
Chtěla jsem taky psát, co si myslím o sebevraždách, řekla bych, že se o tom moc nemluví.
Já si nedokážu představit, že bych si měla sáhnout na život, pořád si říkám, že když je ti vážně špatně, že to není zase tak špatné, že by to mohlo být i horší a nebojím se říct, že bych bojovala ze všech svých sil, aby to bylo zase lepší, řídím se takovým heslem a to, že slunce musí vyjít vždycky.
Lidi, co si vzali život nijak neodsuzuju, přece jenom byl to jejich život a jestli se ho rozhodli ukončit, prostě s tím už nic neuděláme, tím nechci říct, že je sebevražda dobrá, to v žádném případě.
Nechci nikoho nijak poučovat, ale z 80% sebevraždu páchají muži, což mě dost překvapilo a ještě jedna věc největší počet sebevražd je ve věku 15-29 let, protože tato věková skupina je největší.
Sebevražda není dobrý způsob řešení problémů, vždy je tady jiná možnost i když bude asi trnitá neboj se bojovat, protože život je to jediné, co už si nikdy nevrátíš.

Neviditelná

19. srpna 2018 v 12:00 | Natálie Kokotková
Byla jsem pro tebe duch
Neviditelná jako vzduch
Teď to víš
Už mě vidíš?
Nemá to cenu
Byl jsi jen sen
a já se probudila
Potom to pochopila

Křídla

16. srpna 2018 v 8:00 | Natálie Kokotková
Přála bych si
Proletět se nad zemí
Zapomenout
se bát výšek
Být na chvilku malý ptáček
Nemuset nic
Proletět se v oblacích,
ne ve své hlavě
Na chvilku to pocítit
Doopravdy
Beze srandy
Najít klíč, nebýt svázaná,
být svobodná

Proč?

13. srpna 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Často se ptáme na různé otázky, proč je to tak ne takhle, proč se to nestalo a proč se to stalo, proč děláme tohle a támhle to a proč si sakra nedokážeme na spostu proč odpovědět.
Chtěla bych znát všechny odpovědi na svá proč, ale myslím, že to teď nejde, možná později nebo taky nikdy.
Otázek je spousta, ale kde hledat všechny odpovědi?
Proč se bojíme, proč milujeme, proč jsme zlí nebo hodní, proč mi nemůže dát někdo odpovědi na všechny otázky někde napsané?
Zkuste si představit, že by někdo napsal knihu odpovědí, nejde to, určitě by to byla největší kniha na světě.
Někdo mně hodně blízký mi řekl, že odpovědi musíme hledat v sobě a já souhlasím, když jsme byli ještě děti každou chvíli jsme se na něco ptali, když jsme starší, tak se přestáváme ptát nahlas, takže si na spoustu otázek musíme odpovědět sami.
Tímhle bych chtěla říct, že nemusíme vždy znát všechny odpovědi a někdy prostě přijdou samy časem a někdy je musíte najít hluboko v sobě.

Řekl jsi

9. srpna 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Já píšu sračky
Řekl si
Možná máš pravdu
Jiní z toho mají srandu
Tvůj názor
Dej si pozor
Jsem v poho
Slova nebo hovna
Je to stejné
Je to ve mně
Stejně
v tom není rozdíl
Start, cíl
Snad jsi to pochopil

Tma

6. srpna 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Jako malá jsem se bála tmy
Teď vím, byly to jen představy
Tmy už se nebojím
Jsem přece , statečná
a ne zamilovaná ani nechci
Jsou to jen kecy
Raději být zavřená v kleci
Tma je černá, ne zlá
a já už nejsem malá
Hledám, co ve mně je
a kdo vlastně jsem
nechoď sem
Máš vlastní cestu
Najdi ji
Po ní jdi

Komu dát místo v srdci?

2. srpna 2018 v 7:00 | Natálie Kokotková
Určitě se všichni shodneme na slově rodina.
U každého z nás vypadá jinak, přála bych si, aby každý na tomto světě měl minimálně jednu osobu, kterou považuje svou rodinu.
Vlastně ani já nevím komu dát místo v srdci a jak to poznat, nějak se spoléhám, že to bude jednoduché jako se naučit mluvit.
Řekla bych, že nikdo z nás nemusí toho, pro koho má to místo hledat, že příjde sám nějak spontálně, možná nebude jeden.
Co vím určitě je, že nevěřím na lásku na první pohled nebo tak něco, protože jak se někdo může zamilovat do někoho, koho ani nezná příjde mi to jako blbost.
Myslím, že pokud dokážete milovat máte v srdci hodně místa, hlavní je nic neuspěchat, někdy to jde rychle a jednoduše a někdy se prostě vyplatí počkat.
V jednu věc, ale věřím a to na spřízněnou duši, podle mě ji máme každý a ne jen jednu, ale tolik kolik jich budeme potřebovat a klidně si můžete myslet, že je to blbost je to můj názor a ani já ten váš nepodceňuju.

Kam dál